Je třeba říct, že asi existují dva různé obrazy Malmö. Na jedné straně ten mediální, kde i v seriózních švédských médiích převládají spíše zprávy o kriminalitě či extremismu. Na druhé straně ten běžný, každodenní, který uvidíte, když tam přijedete: celkem poklidné letní město, kde lidé korzují po ulicích. Policisté byli v centru viditelní, ale to asi souviselo s událostmi v Norsku. Neřekl bych, že by se Malmö v principu až tak lišilo od Stockholmu, Göteborgu či jiných švédských měst. Ale je pravda, že i mezi Švédy má spíše špatnou pověst. V porovnání s Kodaní na druhé straně Öresundského mostu je to spíš trochu zapadákov, takže se tam toho z principu zas tak moc neděje. Malmö, to jsou v podstatě dvě náměstí (Stortorget a Gustav Adolfs Torg), pěší zóna a pár čtvrtí okolo.

Byl jsem se samozřejmě podívat i v tom slavném Rosengårdu, který má ze všech švédských čtvrtí snad úplně "nejlepší" pověst. Tyhle čtvrti já vůbec rád obrážím, i když přiznávám, že jsem tam šel přes den. Ono je třeba říct, že domy v tzv. nejhorších švédských čtvrtích vypadají většinou lépe než v našich běžných čtvrtích. V podstatě luxusní bydlení. Jediné, co stálo za zmínku, bylo větší množství odpadků kolem popelnic. Ale u nás je taky někdy pěkný bordel. Živly asi ještě spaly.

Ale abychom to nelakovali narůžovo: když to člověk sleduje dlouhodobě, samozřejmě ví o spoustě problémů.

Nezaměstnanost. V přistěhovaleckých čtvrtích, jako je Rosengård, bývá skutečně velmi vysoká. A není až tak jednoduché říct, do jaké míry za to může nedostatečná snaha místních a do jaké míry nepřístupnost pracovního trhu, který je často obtížně dostupný i pro rodilé Švédy - vysokoškoláky. Nepochybně v tom hraje roli obojí.

Na druhé straně je ve Švédsku zhruba 680 tisíc lidí narozených v zahraničí, kteří zde normálně pracují a platí daně. To se dá najít ve statistikách SCB (Statistiska centralbyrån). A to také není malé číslo.

Kriminalita. Organizovaná kriminalita (loupeže, vyřizování účtů mezi gangy atd.) je v Malmö poměrně rozvinutá. Existují také gangy mladistvých, které se čas od času baví například zapalováním aut a házením kamenů na policisty a hasiče. To samozřejmě přitahuje extremisty všech možných odstínů. Ale je také třeba říct, že problémy tohoto typu způsobuje ve skutečnosti spíš jen několik procent místních. A doplácejí na to v první řadě slušní obyvatelé těch čtvrtí, což jsou kupodivu většinou také přistěhovalci.

Nesnášenlivost všeho druhu. Židé v Malmö (především ti, na kterých je to vidět) zažívají na ulici urážky a napadání ze strany některých muslimů. Ale určitý antisemitismus se vyskytuje i mezi rodilými Švédy. Dokonce i zpravodajství o izraelsko-palestinském konfliktu v hlavních médiích bývá většinou laděné hodně propalestinsky. Dochází ale i k útokům na mešity a existuje také paušální nenávist ke všem muslimům. Švéd Peter Mangs zde loni opakovaně střílel na přistěhovalce.

Poslední komunální volby v září 2010 dopadly v Malmö tak, že Socialdemokraterna dostali 34,9 %, Moderaterna (švédská pravice) 27,4 % a Sverigedemokraterna 10,4 %.

Když se to dá takhle pěkně do řady, člověk má opravdu pocit, že je ve válečné zóně. A přitom se dá do Malmö pořád jet na dovolenou! A dokonce si myslím, že je to zhruba stejně nebezpečné jako procházka v centru Prahy. Napětí a problémů je skutečně spousta. Ale nemusí všechno končit třetí světovou válkou. Záleží na lidech, jak se k tomu postaví, a to na všech stranách.

...

Původně to sice nebylo v plánu, ale nakonec jsem se dostal na pár hodin i do těžce zkoušeného Osla. Život tam už zase běží na pohled normálně, i když uzavřená oblast v centru a moře květin, které tehdy ještě ležely u katedrály i na jiných místech, naznačovaly, že všechno není až tak normální. Ale to podstatné neuvidíte při procházce městem, protože se to odehrává někde uvnitř v lidech.

Nory události 22. července nepochybně poznamenají na mnoho let dopředu, i když je těžké v tuto chvíli říct, jak přesně. Švédové už podobné šoky zažili víckrát: vraždu premiéra Palmeho v roce 1986, vraždu ministryně zahraničí Anny Lindhové v roce 2003 nebo prosincový sebevražedný atentát ve Stockholmu, který naštěstí nedopadl tak tragicky, jak mohl. Ale pro Nory je srovnatelná událost jedině německá okupace 1940.

Budou se teď chtě nechtě muset vrátit do normálu, protože už 12. září se konají komunální a krajské volby. Ale je jasné, že kampaň bude nedávnou tragédií silně poznamenaná a bude asi tentokrát méně konfrontační. V minulých letech se v Norsku vedly poměrně ostré debaty o přistěhovalectví, kde nejvýrazněji proti imigraci vystupovala Fremskrittspartiet (Strana pokroku), ale i ostatní strany volily spíše opatrný přístup a málokdo se vyjadřoval nějak jednoznačně "pro" přistěhovalce. V tuto chvíli si naopak ani předsedkyně Frp Siv Jensenová nedovolí říct něco tvrdého, protože by to každému okamžitě připomnělo Breivikův manifest. V rozhovoru pro deník VG Jensenová dokonce připouští, že lituje některých svých dřívějších vyjádření, a slibuje, že teď "už nebudeme stejní". Nechci jí křivdit, ale musím říct, že jsem sám upřímně zvědavý, jak dlouho jí to vydrží. V minulé kampani totiž byla paní Jensenová docela drsná.

Zatím se potvrzuje to, co se tak nějak očekávalo: vlna sympatií k sociální demokracii, která byla útokem nejvíc postižena. Podle průzkumu televize TV2 narostly preference Arbeiderpartiet o 9 % až na 40,5 %. Něco podobného se kdysi stalo i ve Švédsku po vraždě Olofa Palmeho. Skandinávci zkrátka nemají rádi, když jim někdo chce násilím měnit výsledky voleb. Je ale třeba říct, že hlasy se přesunuly především od tradiční pravicové strany Høyre, zatímco Fremskrittspartiet zůstala víceméně na svém (v tomto průzkumu 16,5 %).

...

Ve Stockholmu bylo zase plno homosexualismu.

...

V poslední době ve mně nějak zesílilo přesvědčení, že internetová diskuse možná nebyla úplně nejúspěšnějším vynálezem lidstva. A tak jsem se rozhodl, že to zkusím trochu jinak. Kdo mi chce něco říct, ať napíše mail. Když to bude tak zajímavé, že by bylo škoda o to ochudit čtenáře, dám to třeba i na blog.