Svůj názor na vládu jsem jako obyčejný člověk vyjádřil tím, že jsem si ve čtvrtek vzal neplacené volno a zůstal jsem doma. Analytici teď mohou přemýšlet, jaký signál jsem tím vyslal. Ale od určité teploty výše už by se možná raději nemělo komentovat.

...

Nedávno jsem byl zase pár dní ve Stockholmu a přilehlých oblastech, abych se na vlastní oči přesvědčil, že Švédsko navzdory všem škarohlídům pořád ještě funguje. A bylo tam moc hezky. A když je někde hezky, není snad ani třeba o tom psát. Člověk tam prostě je. (A teď už tam zase není...) Stačí koupit si sedmidenní jízdenku, objíždět všechny možné stanice metra, příměstské vlaky a autobusy od Norrtälje až po Södertälje, udělat menší nákup v supermarketech Ica či Hemköp nebo si skočit na debatu do parlamentu, kde ministr zahraničí Carl Bildt právě komentuje situaci v Západní Sahaře nebo něco podobně žhavého a aktuálního. Tak málo stačí autorovi ke štěstí... Svět už se potom nezdá tak hrozný. Ve Stockholmu se vůbec dá dělat spousta věcí: třeba přemýšlet o něčem, co se nikdy neuskuteční, a tak.

Jinak se tam vcelku nic zvláštního neděje. To, co obvykle tvoří základ zpráv, tedy nějaké ty vládní krize, předčasné volby, velké stávky či demonstrace, to zrovna ve Skandinávii moc není. A okurková sezóna už letos také proběhla.

Reinfeldtova menšinová středopravá vláda to ale v poslední době přece jen má těžší. Opozice se přes svou různorodost (levice a Sverigedemokraterna) už několikrát dokázala spojit a v parlamentu ji přehlasovat. Odhlasovala například snížení rozpočtu vládní kanceláře (Regeringskansliet), která slouží všem ministerstvům, nebo usnesení vyzývající vládu ke zrušení tzv. Fas 3 (Fáze 3).

(To je takový program pro dlouhodobě nezaměstnané, kde ti lidé pracují na různých dotovaných místech za poměrně nízkou podporu. Opozice to považuje za nedůstojné. Problém je asi hlavně v tom, že zaměstnavatelé ten program využívají jako dodávku levné pracovní síly a nemají už pak ani potřebu zaměstnat někoho normálně za normální plat. Ale na druhé straně je to asi lepší, než kdyby ti lidé nedělali nic.)

Dokonce to vypadá, že na podzim by mohla opozice zablokovat pátou etapu slavného jobbskatteavdraget (snížení daně z příjmu pro ty, kteří pracují). A to už by mohlo být na pováženou, protože na tom si vláda opravdu hodně zakládá... Ale jinak jsou to spíš takové bouře ve sklenici vody.

...

Finové se dva měsíce po volbách konečně dohodli na nové vládě. Nejprve se plánovala superkoalice tří největších stran (konzervativní Samlingspartiet, sociální demokracie a Praví Finové). Ale když se Samlingspartiet dohodla se sociální demokracií, že podpoří podpůrný balíček pro Portugalsko, oznámili Praví Finové, že do vlády nechtějí.

Dále se pak jednalo v sestavě šesti stran (relativně nejpravicovější Samlingspartiet - obdoba švédských Moderaterna, sociální demokracie, zelení, křesťanští demokraté, Švédská lidová strana, ale také Levicový svaz, který lze považovat za nástupce Finské komunistické strany). To se však také dlouho nedařilo a v jednu chvíli už to vypadalo, že se jednání definitivně zhroutí a předseda vítězné Samlingspartiet Katainen se možná ani nestane premiérem. Ale nakonec došlo k průlomu a strany se dokázaly dohodnout na vládním programu. Trochu kuriózní, ale na finské poměry celkem běžné široké pravolevé koalici už tedy asi nic nestojí v cestě.

Finové se teď také snaží vyrovnat rozpočet, i když nemají tak velké problémy jako řada jiných zemí. Čekají je tedy nejspíš úspory i zvyšování některých daní. Vládní program pochválily dokonce i odbory, naopak organizace zaměstnavatelů byly spíše kritické.

Z hlediska dalšího vývoje může být poněkud rizikové, že téměř jedinou opozicí jsou teď Praví Finové (a také Centern předchozí premiérky Kiviniemiové). Ti už jsou podle některých průzkumů nejsilnější či druhá nejsilnější strana.

(Diskuse bude zase někdy příště.)